Tady jde o to, že si člověk vybírá tu nejlepší dostupnou možnost a tu zvolí především díky svým vědomostem, které nasbíral, když se učil ve škole, když se učil sám doma, když poslouchal zajímavý rozhovor, když si přečetl zajímavou knihu nebo když mu někdo něco vysvětlil. Čím víc vědomostí člověk (nebo tedy – čím plnější tuhle složku) má, tím má i větší šanci na dobré rozhodnutí. S kvalitou tohohle rozhodnutí souvisí ale i sebevědomí člověka: když člověk věří sám sobě a svým vědomostem, dokáže své rozhodnutí, které udělal na základě svých vědomostí, přijmout.
Mrkni na tohle video. Ukáže ti, že vědomosti nějsou tak zbytečné.
Mrkni na tohle video. Ukáže ti, že vědomosti nějsou tak zbytečné.
Je řada lidí, kteří říkají, že i neřešení je řešení a nerozhodují se. Pak svůj život nechávají náhodě a to je špatně, protože o nich rozhodují jiní. O nic lepší není rozhodování podle pokusu - omylu. V některých případech to jinak nejde, ale pokud to jde, tak tuto metodu nepoužívejme. Příkladem může být pokus - omyl ve vaření. Představte si, že si chcete uvařit něco dobrého a do hrnce naházíte všechno, co vám přijde pod ruku - sladné, kyselé, slané, hořké, prošlé... Pak to povaříte 5 minut. Nakonec se vám z toho udělá špatně, ale dobrá zpráva na tom je, že získáte zkušenost a příště už to uděláte o trochu lépe. Ještě lepší je získat informace k tomu, jak uvařit něco dobrého. Ty v tomto případě získáme na internetu, kde si přečteme nějaký článek nebo se podíváme na video.
To samé platí o rozhodování jako takovém. Musíme mít dobré vědomosti o tom, jak se dobře dobře rozhodovat. K tomu si musíme vybrat postup, který nám osobně vyhovuje. Příkladem může být následující, který má tři kroky. V prvním kroku si zmapujeme situaci, která potřebuje rozhodnutí. V druhém kroku hledáme nápady vedoucí k řešení, někdo si je píše, jiný maluje. Ve třetím kroku jednotlivé návrhy hodnotíme, vybíráme a rozhodneme se pro ten nejlepší. Podle něj se pak řídíme.
Jan Hus vystudoval Karlovu Univerzitu, konkrétně teda její teologickou fakultu. Když byste někdo nerozuměl, tak teologie je nauka o Bohu, o náboženství a o všem, co s tímhle tak nějak souvisí. Během toho, co tohle studoval, se ještě nechal vysvětit knězem a taky začal kázat v Betlémské kapli. Od roku 1398 učil na pražské univerzitě. V letech 1409–1410 byl pak jejím rektorem. Ve svých pracích, které se týkaly samozřejmě náboženství, kritizoval, jak skomírá mravnost v katolické církvi.
Tou dobou byli v Evropě dva (a později dokonce tři) papežové, jeden v Římě, druhý v Avignonu (a ten třetí v Pise), a římskokatolická církev zažívala jakési hardcore období, když hledala nějaký nový směr, kterým by se mohla vydat. Jenže přesně v tomhle čase začal Jan Hus kázat o tom, jak je důležité a potřebné církev změnit, napravit a zlepšit. Vystupoval veřejně a drsně proti odpustkům a schvaloval přijímání podobojí. Proti tomu se však bránil pražský arcibiskup, který nechal dát Jana Husa do klatby. To pak potvrdil i papež. Hus teda ztratil právo kázat. Tak přešel na venkov do jižních Čech, kde kázal i navzdory zákazu. Roku 1414 se v Kostnici konal koncil, kam přifrčeli představitelé celé katolické víry. Chtěli zjednat takovej jako klid, proto zvolili jediného papeže a vyřešili problémy s kacíři. Jan Hus zde rok obhajoval svoje učení: Strašně se to táhlo a vleklo a nakonec ho stejnak odsoudil celý sněm. Nakonec dostal několik možností odvolat své učení, ale on se rozhodl, že to neudělá, protože mu nikdy nikdo nedokázal, že to co učí, není pravda. Byl proto teda odsouzen jako kacíř a 6. července 1415 upálen na hranici. Jan Hus věřil ve své vědomosti, poznatky. Věřil, že jsou správný. Nikdo mu je ani pomocí Písma nedokázal vyvrátit. Jeho učení však bylo církvi, která se snažila sjednotit v jednu, dost nepříjemné, a proto se rozhodla se ho zbavit. Tím v Čechách zažehla jiskru, která brzo přerostla v husitské války.
Je to jako ve škole, kdo je připraven na zkoušení, ten dostane dobrou známku. Kdo, ne – ten to zkouší uhádnout. Většinou marně. Stejné je to i s rozhodováním: Kdo ví, jak se rozhodovat, ten se zpravidla rozhoduje dobře.
Je to jako ve škole, kdo je připraven na zkoušení, ten dostane dobrou známku. Kdo, ne – ten to zkouší uhádnout. Většinou marně. Stejné je to i s rozhodováním: Kdo ví, jak se rozhodovat, ten se zpravidla rozhoduje dobře.
Podívejte se na fakt vtipné video, kde mladý muž využil svých vědomostí a stal se prvním milionářem v soutěži Chcete být milionářem.
Video: První výherce
Vědomosti o rozhodování: Člověk má komplexní znalost o rozhodování, zná rozhodovací strategie, postupy a rozhodovací techniky, které mu mohou usnadňovat rozhodování v běžných situacích.
Volba životního stylu: Žáci a studenti se vyznají například v módě, digitálních technologiích nebo zdravé stravě. Na základě těchto svých vědomostí a na základě svých hodnot a priorit se rozhodují, jaký životní styl si zvolí,
To samé platí i dalších oblastech životních (práce, kariéra, rodina a přátelé, zdraví…)
Volba potravin: Dnes mnoho lidí má znalosti o výživových hodnotách, složení, způsobu výroby a ekologické udržitelnosti.
Vědomosti o škole: Žáci a studenti vědí, jak se učit, jaký styl učení je pro ně nejefektivnější a jak to funguje jejich škole. Rozhodují se nejlépe učit a jak se účastnit dění ve škole, aby jim to dávalo smysl
Soutěže: Žáci a studenti mají dostatečné vědomosti a sebedůvěru na to, aby se rozhodli přihlásit do nějaké vědomostní soutěže. V ideálním případě se i dobře umístí