Poučme se v pohádkách

Starý, ale vlastně i nový pohádky jsou úplně skvělým a ukázkovým příkladem, jak na zodpovědné rozhodování a sázení. Ve spoustě pohádek můžeme najít takové hinty, nápovědy nebo návody, jak na spokojený život s dobrým koncem. Možná o tom ani nevíte nebo si to teď zrovna neuvědomujete, ale víte, v kolika pohádkách se odehrávají příběhy, kde sehraje sázení významnou roli? V úplné hordě pohádek se můžeme setkat s příběhy o sázení. Když se někdo vsadil s  čertem, se smrtkou, s králem nebo s někým dalším. A všechny tyhle příběhy by nás měly něco naučit a poučit nás. Postavy a pohádkové bytosti se sází většinou o peníze, o nějakou práci, kterou bude muset jeden či druhý udělat anebo v tom nejhorším případě se postavy vsázejí o svůj vlastní život.

celý článek 

Už Jaromír Erben věděl, že sázet na náhodu je blbost

„Nesázej na náhodu!!!“ To se nás snažil K.J.Erben naučit už dávno a to konkrétně v pohádce „Živá voda“. Dva starší bráchové – budoucí následníci trůnu - se postupně vydali na cestu pro živou vodu, která měla být pro jejich otce. Tato živá voda ho měla zachránit, aby nezemřel. Tito dva bráchové na cestě potkali tři krásné dívky, které hrály hru v kostky. Bráchové se rozhodli, že si s holkama taky zahrajou. Ale úplně všechno prohráli – prohráli zlato a stříbro, pak své koně a nakonec prohráli i sami sebe. Ten nejmladší z bratrů se rozhodl mnohem rozumněji a zodpovědněji – on si kostky s těma třema holkama nezahrál a díky tomu poté mohl donést živou vodu svému otci. Takové „cinknuté“ kostky můžeme vidět i v pohajdě „Šťastný smolař“.  Tam tyhle trochu poupravené a „falešné“ hrací kostky přivedly mnoho smolařů přímo na smrt.

Lepší moucha než pokus omyl

Dobře, ale teď trochu známější pohádky. Tu o Zlatovlásce určitě znáte, ne? Pamatujete si na Jiříka? To byl tak trochu nepoučitelný mameluk. Nejdřív dostal úkoly, při jejichž řešení nejprve vsadil na metodu rozhodování „pokus omyl“. No tak třeba při hledání perel si jen tak klekl do trávy a prostě jen začal hledat. Hledal. A hledal. A furt hledal: Od rána až do poledne. No, ale marně. Při druhém úkolu, který dostal, měl Jiří najít v moři prsten, který tam princezna ztratila. Tak teda chodil po břehu, sem a tam, koukal, neviděl a tvářil se smutně. Když za třetí úkol dostal přinést živou a mrtvou vodu, tak místo toho šel prostě jen tak na zkoušku kudy tudy, kam ho nohy nesly, o cestě zas tak moc nepřemejšlel a prostě ťapal, kam ho napadlo. Přišel až do černého lesa. Naštěstí si tam ale vzpomněl, že má a že zná určité informace, které mu přece s úkolem můžou pomoct! A měl hlavně tu nejdůležitější informaci. A to tu, že věděl, která z přítomných dívek a princezen je právě Zlatovláska!

Dobré informace = záchrana syna

To, jak moc důležité je mít ty správné informace, nám může ukázat třeba i pohádka Rumplcimrcampr. Královna Božidara přijde a ztratí svého nově narozeného syna, když neuhádne jméno tohohle záludného skřítka. Naštěstí ale její manžel a současný král ví, jak tyhle důležité a potřebné informace zjistit.

Sázka na vědomosti s vyplácí

Abychom si ukázali i vzorový příklad metody, kdy se někdo rozhoduje na základě svých vědomostí, tak tady máme Matěje z pohádky Nejkrásnější hádanka. Trestu jako takového se vůbec nebál, protože si byl na stopro jistej, že princeznu přehádá a princezniny hádanky si na něho jen tak nepřijdou a že je určitě všechny uhodne. Z toho se může úplně krásně a ukázkově naučit, že sázet si jen tak na náhodu se nevyplácí, ale sázet na své vlastní vědomosti už ano. Pokud tyhle vědomosti ale samozřejmě máme.

Sázka na dovednosti rovněž tak

Vlastně úplně to stejný platí i u dovedností.  Když o nic nejde, pak se z legrace sázejme třeba celý život, ale POZOR! Jakmile jde v sázce už o peníze nebo třeba dokonce i o život, jako tomu bylo v pohádce Šíleně smutná princezna, kde se přeci ke konci lidé sázeli o to, že rozesmějí princeznu, je už důležité a potřebné chovat se zodpovědně. Dokud se jakože nic nedělo a když princeznu někdo nerozesmál, nemusel se dotyčný týpek bát nějakého trestu. To bylo v pořádku, to bylo účastníků hned plné nádvoří. No jenže, hned jak král vyhlásil, že pokud účastníci soutěže princeznu nerozesmějí a bude i nadále smutná, tak budou účastníci o hlavu kratší. ŠMIK, KONEC, HOTOVE, MRTVEJ. A rázem bylo nádvoří hned prázdné. Všichni utekli. A to bylo zodpovědné chování. Teda, jeden chlapec vlastně neutekl, viďte že ne?

Rozhodujme se zodpovědně

Zodpovědné rozhodování  je to rozhodování, kdy rovnou přemýšlím o tom, jaké následky mi tohle moje rozhodnutí přinese. Když si nejsem na 100% jistý, že princeznu rozesměju, tak bych měl raději pěkně rychle utéct pryč! A jestli se jedná o sázení na náhodu – jako třeba v případě kostek - tak na to radši hned rovnou zapomenu a už o tom vůbec nepřemýšlím.