Každé pondělí si objednávám obědy na celý týden. Naše školní jídelna nabízí dvě jídla a jedno vegetariánské. Já ale nejsem vegetarián, tak mám dvě volby. To je pak velmi jednoduché. Jídno jídlo je obvykle nějaká ta školní kašomalta, tak dávám to druhé. To v dobré restauraci, to je jinej nářez. Už jen si vybrat do jaké resturace vyrazím na nějakou tu baštu, to chce dobré info. Já mám nejraději Pizzerii. To abyste věděli, kdyby jste mě chtěli někam pozvat.
Kouknu se do jídeláku a to je panečku informací na deseti stránkách. Výběr polévek to je celkem okááčko. Mám rád takové ty husté a tu mají většinou jednu. Výběr hlavního jídla je o mnoho složitější. Nejdříve přeskočím vegetariánská jídla, pak mrknu maso, jestli mě něco nezaujme. Vím, co mi chutná a také mám zkušenosti z minulých návštěv. Někdy se zeptám číšníka na jeho doporučení. Mám takovou fikanou otázku, co by si dal on. Tím se informace zužují a pak si většinou vyberu dobře. No a když jsme v Picérce, tak si většinou dávám nějakou pizzu nebo špagety. Ségra to moc neřeší, ta se rozhoduje metodou pokus - omyl. Někdy jí chutná a někdy ne. Máma ta si stále dokola dává noky. Nemusí se rozhodovat, má v tom jasno. Říká, že noky jsou jistota a no probléma - jakože žádný rozhodování. Tím pádem nám může radit.