Já a moji kamarádi jsme se taky zúčastnili hry od Rubikonu. Zahráli jsme si on-line verzi. A fakt se nám v tom dařilo! A co je víc, hrozně jsme se u toho bavili! Byla to fakt mega sranda! Do každého kola nás nejdřív uvítalo krátké informační videjko. Bylo nás šest. Já, Jirka, Anetka, Marek, Lucka a Jonáš. Byli jsme tým. A jako tým jsme taky hráli. O každém rozhodnutí jsme se nejdřív poradili. Každý jsme řekli, co si myslíme, že je správná odpověď a proč. Museli jsme se všichni shodnout a teprve pak jsme odpověď potvrdili. Když někdo v naší skupině nesouhlasil, tak jsme se bavili o tom, co si myslí jiného a proč to považuje za správné. A popřípadě jsme mu vysvětlili, jaké je správné řešení a odpověď a proč tomu tak je. Díky téhle týmové práci jsme se toho hodně i vzájemně naučili a taky jsme se zlepšovali v našich komunikačních schopnostech. V Hexetu jsem tak trochu všemu velila já. Na tyhle a podobné skládáčky mám docela hlavu. Ale takovouhle podobnou jsem ještě nehrála. A fakt mě to bavilo! Hexeto si budu hrát určitě i jen tak pro zábavu ve svém volném čase, protože to byla fakt sranda! Když jsem se někde na nějakém políčku trochu zasekla, tak mi s tím kámoši pomohli. Ve třetím kole jsme si zkoušeli už i vsázet. Když jsme vsázeli, všichni jsme si museli stát jednomyslně za jednou odpovědí. A sázeli jsme vyšší počet bodů jen, když jsme si naší odpovědí byli fakt naprosto jistí. A tady jsme si taky získali pár slušných bodíků navrch! Ale třeba 4. kolo bylo fakt mega hustý. V praxi jsme si vyzkoušeli, jaký to je, rozhodovat se na různých úrovních rozhodovací pyramidy. Třeba když jsme se rozhodovali, jestli do otázky vsadíme nějaké body, když jsme nedostali žádné informace o následující otázce. Rozhodovali jsme se jenom podle náhody.
Tohle nás naučilo, jak nejisté a nebezpečné je rozhodovat se podle náhody.
Tohle nás proplesklo jak facka! Nikomu z nás se nechtělo vsázet jen tak na blind naše vydřené body z předcházejících kol. Takže jsme si vsadili fakt málo, jenom 1 bod. Víc nic. A dobře jsme udělali. Tady jsme si uvědomili, jak riskantní je rozhodovat se podle náhody. Uff. Ale třeba poslední část tohoto 4. kola jsme dostali už všechny kompletní informace a věděli jsme, jestli o daném tématu máme dost vědomostí na to, abychom otázku správně zodpověděli. Proto jsme si mohli s jistotou buď vsadit větší počet bodů, protože jsme věděli, že známe správnou odpověď anebo vsadit třeba jenom jeden bod, protože jsme si nebyli jistí, jestli si odpověď myslíme správně. Tohle bylo fakt cool a dost nás to bavilo – vyzkoušet si takhle rozhodovací pyramidu v praxi bylo fakt epický. Naše vědomosti, které jsme si osvojili díky Rubikon aktivitám, jsme si ověřili v pátém kole. Vlastně jsme si tak trošku zjišťovali, jestli jsme se to naučili a jestli to umíme správně. A uměli jsme! Všech 5 otázek jsme měli správně a získali tak dalších 5 bodů! A pak přišlo krizové šesté kolo! HOD KOSTKAMI. Kluky to teda, přiznáme se, trochu lákalo to zkusit. S holkama jsme jim ale vysvětlily, že tohle přece nemůže nikdy vyjít. Že to nijak neovlivníme a že jde jenom o štěstí. A v téhle situaci o ZATRACENĚ FAKT VELKÉ ŠTĚSTÍ. To nám bylo jasné, že se nám nemůže povést. Holky chtěly rovnou celou hru hned ukončit. Nakonec jsme zvolili kompromis. Řekli jsme si a domluvili jsme se na tom, že se do 6. kola podíváme. Ale na hod kostkama si nevsadíme ani jeden bod. Hodíme si jenom na zkoušku. Jen tak pro zajímavost, právě na zkoušku, jestli to náhodou nevyjde a taky proto, abychom si s kámošema v praxi ukázali to, co jsme se celou tu dobu teď teoreticky učili. Že sázet na náhodu se nikdy nevyplácí, protože to nikdy nemůže dopadnout dobře. A tak jsme zkusili hodit jen na zkoušku. No. A HELE! Padly nám dvě 4 a jedna 1. Takže jsme se na sebe jen tak s kámošema podívali a souhlasně pokývali hlavou. Udělali jsme dobře, že jsme si na náhodu nevsadili.